Jedno jméno a dvě osoby. Náhoda, nebo záměr?

Určitě to znáte všichni. Buď jste v nějakém dopravní prostředku, blízko vás sedí jakýsi pán, kterému zazvoní telefon. A ten pán se volajícímu představí – shodou náhod má stejné příjmení jako jeden z vašich nejoblíbenějších herců. Anebo: před očima máte hodně povědomý obličej. Chvíli se přemlouváte, že to nemůže být pravda. Přece to není možný. Prostě vidíte někoho, kdo je podobný někomu, koho znáte, ale přesto to ten člověk není.

Herecky Ashley a Mary-Kate Olsens.Zdroj: Google.cz

Jsou to záludné situace. Naprosto neznámí lidé jsou podobní největším celebritám, a nebo – shodou náhod – mají stejné jméno. Před námi stojí zapeklitá otázka: „Je to náhoda, nebo záměr?“.

Oba případy mají své kladné i záporné stránky. Neznámí lidé z toho můžou těžit. Ještě se tím chlubí a užívají si pár minut slávy, kdy si jiní lidé o nich myslí, že právě oni jsou jejich idoly. Naopak k těmto lidem patří i jiní, kterým to je humánně nepříjemné. Jednak proto, že lžou naprosto cizím lidem – ne naschvál. A jednak proto, že o to nestojí a je jim to proti srsti.

Druhý případ je spíše komický. Jde spíše jen o rodiče, než o ty, kteří jméno slavné osoby nosí. Zřejmě si totiž babička (jiní by to zřejmě neřešili) přála, aby měla v rodině někoho, kdo by se jmenoval podle jejího herce (nebo herečky) z oblíbeného televizního pořadu. Pak by se tím určitě chlubila a vyhlašovala na všechny strany.

Pokud jde o čistou náhodu, kdy rodina nevěděla, že se jejich příbuzný jmenuje stejně jako celebrita, určitě se tomu začnou smát. Je to celkem vtipné zjištění... Opravdu. - Ovšem, tito lidé mohou mít problémy v úředním styku. Což zas vtipné moc není.

Máme tyto osoby litovat? Nebo jim závidět? V případě, kdy jde o nesmírnou si podobnost s nějakým známým hercem, spíše litovat. Je to úplně to samý, jako kdybychom šli po ulici a najednou spatřili nějakou známou tvář. Dilema: je to on, není to on? Pak bychom si lámali hlavu tím, jestli jsme náhodou neviděli někoho hodně slavnýho. Zároveň bychom se utěšovali, že jsme (na štěstí) toho povědomého člověka neoslovili, protože by to byl opravdu velký trapas, kdybychom se sekli.

A v případě, kdy jde o jmenovce, můžeme tiše závidět. Kdo by se taky nechtěl jmenovat podle svého idolu, nebo jen oblíbeného umělce, že.