Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cesta na Sněžku, která (ne)byla zdolána

25. 08. 2010 10:47:13
Vydali jsme se na Sněžku. Pěšky. A cíle cesty byly vlastně dva. Záhy se objevil třetí, ale to předbíhám. První jsme bohužel nesplnili, ale s tím druhým můžeme být spokojeni. A spokojeni můžeme být i z jiného důvodu: je po všem.
Pěší túra. Ilustrační fotoPěší túra. Ilustrační fotoZdroj: Google

Celé to začalo v době, kdy se kamarádka doma nudila. Možnost, že by si našla brigádu, nebo se jinak zabavila, nechme stranou. Stejně by nevyřešila druhý, snad ještě naléhavější, problém. Šlo spíš o přání, než o problém. Chtěla odejít z města. Z toho městského chaosu, stereotypu... Chtěla pryč. A my jsme byli tak ochotní, že jsme rádi šli s ní. Co taky doma? Pořád být ve městě. Všichni jsme chtěli něco zažít. A někteří něco nového.

Tak jsme se domluvili a vydali. Sbalili jsme si nějaké potřebné věci, někteří je ještě před cestou vybalili, protože zjistili, že je nebudou potřebovat. Bylo nám totiž řečeno, že nebudeme spát pod širákem nebo ve stanu, ale na chatě a popřípadě budeme mít i nějaké to ubytování.

Během celé cesty jsem si připadal jako jeden z Dobrodruhů z kanadského seriálu Cesta vzhůru, nebo jako novinář Tomáš Poláček. Ale přeci jenom byla naše výprava něčím odlišná. Něčím jiná. Možná i zvláštní.

Na rozdíl od Tomáše Poláčka jsme neprošli naší túru originálním způsobem. Žádné vozítko. Nic takového. Jen naše nohy. A abychom se hned neznavili, vybrali jsme si celkem krátkou trasu. Něco okolo 70 km. Hračka, řeklo by se.

Stejně jsme přecenili své síly. A většina z naší skupiny nebyla na něco podobného zvyklá. Nebyla připravená, vytrénovaná. Sice prošla nejrůznějšími túrami, ale i tak.

Skončili jsme na první zastávce, kde jsme přespali. Zdálo by se. Pravda, měli jsme toho plné zuby, byli jsme promočení a hlavně nás bolely nohy. Byli jsme opravdu rádi, že žijeme. Na chatě jsme si uvařili večeři, zapnuli si televizi - dozvěděli jsme se o úmrtí Ludvíka Kundery. Bavili se. Žili jsme.

Byli jsme naprosto zničení, ale nechtěli jsme se vzdát jen tak bez boje. Naší cestu jsme dokončili, ale zcela někde jinde. Stejně jsme se domů dostat nějak museli.

Druhý den jsme se tedy rozhodli, že se vrátíme. Počasí oba dny naprosto zkazilo. Usoudili jsme, že bychom z nevyššího vrcholu naší republiky stejně nic neviděli – většinu času bylo zataženo. V nejhorších chvílích i pršelo.

Aby ale naše cesta domů nebyla nudná, kdybychom se vrátili stejnou trasou, jakou jsme přišli, prošli jsme krajinami, které jsme neznali.

Cestou domů jsme prošli kraj naší nejznámější spisovatelky Boženy Němcové, Ratibořice a Českou Skalici, což byl náš nový cíl.

Sněžku jsme sice nezdolali, ale sami sebe ano. Sáhli jsme si na své dno. Pár dní po túře jsme byli rádi, že žijeme. Některým z nás bolely nohy i několik dní poté. Jediný z nás, který se nám celou dobu jen smál, že nic nevydržíme, byl v klidu. A celou túru je jistě připraven zdolat v září s jinými přáteli. Zřejmě vycvičenými.

Prý, kdyby tohle věděl, vymyslel by něco jiného. Míň náročného. Třeba příště.

Autor: Petr Hrudka | středa 25.8.2010 10:47 | karma článku: 6.98 | přečteno: 2105x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Petr Bajnar

Zápisky z cesty po Řecku II.

I antický starověk měl stejně, jako měl a má nejen křesťanský svět své náboženské poutě a poutní místa. K těm nejvýznamnějším v Řecku patřila pouť do Epidaura, kterou každoročně podnikalo tisíce Řeků.

24.9.2017 v 13:00 | Karma článku: 7.20 | Přečteno: 187 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Počasí nám škrtlo Matterhorn

Vyšel ale jiný výlet po nejstrmější dráze na světě vybudované v roce 1926. Někteří starší turisté dokonce odmítli si na to sednout.

24.9.2017 v 10:38 | Karma článku: 8.02 | Přečteno: 134 | Diskuse

Eva Tvrdá

Města v českém Slezsku 3

České Slezsko je lidnatou zemí s mnoha velkými městy, v nichž žije téměř půl milionu lidí. Při poznávání Slezska však mají zásadní význam města do 10 000 obyvatel, tedy města malá.

24.9.2017 v 10:27 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 181 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 14: Tajuplné ULAN-UDE, metropole Burjatska na řece Selenga

42-tunová hlava Lenina z černého mramoru nad hlavním náměstím, překrásné divadlo opery a baletu se zpívající fontánou před ním, perla "sibiřského baroka" katedrála Hodigitria, pivo Žatecký gus a soutěž o královnu krásy Burjatije..

24.9.2017 v 8:03 | Karma článku: 11.25 | Přečteno: 173 | Diskuse

Petr Bajnar

Zápisky z cesty po Řecku I.

Zemi, kterou jsem si letos vybral, jako cíl dovolené se stalo Řecko, které je považováno za kolébku naší evropské civilizace.

23.9.2017 v 14:44 | Karma článku: 14.01 | Přečteno: 354 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2040

Literární, filmový, hudební, divadelní, snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.