V ulicích řádí sprejer. Řádí je až příliš silné slovo. Bere si do rukou svoje spreje a stříká svými barvami po zdech. Pro někoho určitý styl umění, pro jiného vandalismus.
Zvláštní obraz s filozofickým podtextem.hradec.idnes.cz
Co si o takovýchto mnohdy rádoby umělců jen myslet? Máme s potěšením a s radostí schvalovat jejich všemožné činy? Odpovím ihned: ano, pokud tento styl umění opravdu umí a nečmárají po zdi jen tak pro nic za nic.
Máme tu před sebou jeden čerstvý případ, který se udál v Hradci Králové. V hradeckých ulicích se objevily nezvyklé černobílé obrazy z rukou neznámého sprejera, který si ovšem zřejmě říká Dankowiter, jak lze poznat ze záhadného podpisu. Jde o shrbeného staříka s hůlkou v jedné a revolverem v druhé ruce, kočku v mikině s kapucí a nápisem „Poslouchej instinkty“ a další svým způsobem zajímavé výtvory.
Takže, máme být proti těmto stylům umění? Máme je odsuzovat? Plivat? Nadávat? Ne. Je to zbytečné. A když se na ty kresby podíváte z pohledu umělce, nebo i z pohledu laika, který má nějaký ten smysl pro umění, usoudíte, že by bylo případné odstranění škoda.
Takové negativní ohlasy, že jde o vandalismus, jsou v případě nejrůznějších „street artů“, tedy umění, prezentované na ulici, běžné. Někdo by se i divil tomu, kdyby se nikdo neozval.
A teď pár fakt, abychom vlastně věděli, o čem je tu pořád řeč. Takzvaný „street art“ je jakékoliv umění, které je vytvářeno na veřejných místech. Slovo „street“ znamená v angličtině „ulice“. A kmenovou podobu street artu nemůžeme nijak blíže specifikovat, jaký autor, takový jeho street art. A nutno dodat, že ti nejlepší streetoví umělci se se svými výtvory dostali až do muzejních galerií.
Se street artem je ovšem spojováno takzvané „graffiti“. Tento styl umění má ovšem i svou temnější pověst. Právě graffiti není okolím moc chváleno. Tady by se dalo mluvit o případném vandalismu, ale jen v případě, že opravdu někdo po té zdi jen tak čmárá. Když to nemá žádný hlubší smysl. Jinak se můžeme klidně i před výtvorem pozastavit a obdivovat ho. A v případě hradeckých obrazů nalézat i snad filozofický podtext. A můžeme být rádi za to, že se někdo „postaral“ o zkrášlení jinak šedého města. Proti tomu nelze nic mít.
Ještě před samotným vytvořením tohoto „street-graffiti-článku“ jsem se optal svých přátel, co na tyto styly současného umění říkají. Vesměs se jim zamlouvají. Říkají si, proč ne?. Ale jen v případě, že daný výtvor neničí zeď, neničí památku.
A proč to vůbec ti umělci dělají? Jde-li o zakázanou činnost a posprejují-li zdi, jistě cítí ten vzrušující adrenalin, ten bušící pocit v srdci, kdy jsou v napětí, jestli je někdo náhodou nechytne, nenačapá. Někteří se mohou proto radost z nejrůznějších legálních stěn a akcích, kde je sprejování přímo vítáno.
S tím také souvisí i parkour. Slovo, které pochází z francouzštiny a v překladu znamená: „umění pohybu nebo přemisťování“. Jistě jste se na internetu už setkali s nejrůznějšími videi, kde partička kluků přeskakuje nejrůznější překážky a to hlavně efektivním způsobem. Zajímavé na tom je, že nepřeskakují kozu nebo bednu, jako při tělocviku, ale zdi a zábradlí na ulici. Máme hledat určitý projev vandalismu? Proč? Vždyť nikomu neubližují a nic neničí. Jen se baví. V nejhorším případě ubližují jen sami sobě, ne vždycky ten skok přes zeď totiž vyjde.
Vrátím-li se k těm zajímavým obrazům, které se objevily v Hradci Králové, musím uznat opravdové umění. Jak se říká mezi těmito (a i jinými) umělci: „Respekt.“ Vždyť i ne jednoho kolemjdoucího skutečně nachytaly – myslel si totiž, že na zastávce opravdu stojí shrbený stařík se zbraní…
