Média informovala o závažné nemoci známé herečky. Nám v tuto chvíli nezbývá nic jiného, než na herečku myslet a politovat ji. Takové onemocnění si jistě nikdo z nás nepřeje. Je ovšem „z veřejného zájmu“ nutné informovat o takových skutečnostech, které záhy hraničí s lékařským tajemstvím? Vždyť jde o tak intimní věc.
Jana Hlaváčová, coby redaktorka časopisu Grace v seriálu Dokonalý svět.Nova.cz
V případě informace z bulvárních médií bychom mohli uvažovat, že jde o lež. Plátek se chce jen přiživit lživou informací, která může poškodit pověst poškozeného. Ano, o této politováníhodné skutečnosti informoval deník Blesk, ale také serióznější zpravodajský server Lidovky.cz a dnes Mladá fronta DNES, takže můžeme s klidem bohužel konstatovat, že opravdu herečka Jana Hlaváčová trpí Parkinsonovou nemocí.
Aby toho nebylo málo, z článku se dozvídáme, že nemocí u nás trpí okolo patnácti tisícům lidí, jak k nemoci dochází a jak se projevuje, a že se samotný lék nedaří vyvinout. Alternativou může být léčba konopím, ale to je u nás nelegální.
A teď, co s tím? Jak vynaložit se smutnou zprávou, že jedna z nejlepších hereček u nás je vážně nemocná a je nepravděpodobné, že se uzdraví? Je možné, že bychom se za normálních okolností nic nedozvěděli. Jde o intimní věc, člověk má tedy právo takovou informaci zatajit. A navíc tu máme nějaké lékařské tajemství. Myslím si, že by to ale bylo marné. Diváci by si určitě něčeho, dřív nebo později, všimli. A seriózně by chtěli vědět, co se s paní Hlaváčovou stalo, že není vidět, nehraje a nevystupuje. Pak by šlo oznámit, že je vážně nemocná a tím by vše haslo. Ovšem, čtenář a divák dychtí po všech informacích. Chce vědět všechno, i když zjištění celé pravdy nebývá v těchto případech pak zdaleka příjemné.
Máme tu tedy před sebou dva tábory. Ty, kteří hájí lékařské tajemství, a ty, kteří zarputile hlásí, že jde o „veřejný zájem“.
Máme právo vědět, že je ten a ten vážně nemocný, a jak vážně.
Ale zároveň tu má dotyčná osoba právo neinformovat. Média nemohou konkrétněji zveřejňovat vážnou zprávu, odůvodnění, proč osobnost není vidět, pokud si to někdo nepřeje. A čtenářská obec má povinnost tento fakt respektovat.
Ale nemusí tu jít hned o vážnou nemoc. Tu samou otázku si můžeme klást ve chvílích, kdy známá osobnost váhá oznámit, zveřejnit, že má homosexuální orientaci. Že věří v boha. Že má nemanželské dítě. A že má potřebu nezveřejňovat cokoli ze svého soukromého života. A my tuto volbu musíme respektovat. Co je nám do toho, že je ten a ten gay, nebo křesťan? A co je nám do toho, že má dítě s jinou? Jde o soukromý a intimní život.
V tuto chvíli víme, že Jana Hlaváčová trpí Parkinsonovou chorobou, a že je to už nějaká doba, a že se dnes její zdravotní stav zhoršil. Takže nám nezbývá nic jiného, než jen doufat, že se vše v dobré obrátí, i přesto, že víme, že tomu tak nutně být nemusí.
Snad jediné řešení může být – zlegalizovat používání konopí jen pro lékařské účely a doufat, že to nemocným pomůže.
