Polsko je se svojí netolerancí trapné

Nadále nemůžu uvěřit svým očím a někdy i uším. Internetový server iDNES.cz přinesl včera zprávu o soudním líčení, kdy se za svá práva (a za osobu) bránil homosexuál. To by nebylo nijak zajímavé, kdyby se nedalo najevo, že se vše odehrává v Polsku.

Vlajka spolu se symboly homosexuáluZdroj: internet

Naše milé sousední Polsko je totiž od nepaměti známé tím, jak je vysoce ortodoxně katolické. Mimo to, že právě z Polska pochází již zesnulý papež Jan Pavel II.. Všechno chápu. Katolická víra v celé zemi jak vyšitá. Nemám nic proti. „Každej je ňákej!“. Ale, aby tak radikálně protestovali vůči sexuální orientaci, se mi zdá v některých případě, opravdu přehnané, až trapné.

Nejhorší ze všeho snad je, že se věřící na různých demonstrací v ulicích proti homosexualitě odvolávají na Bibli. Z pomyšlení, že nějaký (až šílený) katolík povídá něco ve smyslu, že je „Bůh nemá rád“, se mi opravdu nedělá dobře. Na začátku mi to je k smíchu, ale vím, vtipné to rozhodně není.

Homosexualita je totiž velmi vážná věc. A určitě každého věc. Komu je do toho, že někdo miluje víc osobu stejného pohlaví, než ti „normální“.

Samozřejmě, že se zde nechci dotknout žádného homosexuála – gaye nebo lesbičky, popravdě znám ze svého okolí minimálně tři takové muže. A já a mí blízcí jsme naprosto tolerantní. Naopak se zajímáme, jaké to je hledat nějakého spřízněného partnera? Jaké to je s člověkem stejného pohlaví žít?

Ale zpátky k Polsku. Polsko je známé svými výroky „vůči Bohu“. Je známé, že je proti homosexuálům, proti interrupcím a potratům… A proto je velice známé, že jeden soud dal za pravdu právě homosexuálovi, kterému sousedka za nevhodná slova dluží pokutu za poškození.

Ale podívejme se na základ tohoto případu. Můžeme tvrdit, že základem je víra. Bohužel, v případě Polska, víra v některých směrech až přehnaná. V Bibli se totiž vysloveně nepopisuje, co Hospodin viděl v Sodomě a Gomoře (dvě města považovaná za hříšná), slyšel z těch míst „pouze“ křik a z toho vyvodil, že jsou to města hříšná. Ale jakým způsobem, to se v Bibli nepíše.

Mám tedy otázku: Kde vzali katoličtí „šéfové“, že Bůh homosexuály nemá rád? Přitom  v Bibli je psáno, že máme milovat bližního svého, jako sebe samého. Homosexuálové jsou „normální“ lidé. Jsou sice odlišní ve způsobech sexuálního života, ale na ulici prakticky homosexuála od heterosexuála nepoznáte (pokud se vyloženě dva muži, či dvě ženy nedrží za ruce). Ale mohou snad za to? Mohou tito lidé za to, že jsou takoví, jací jsou? Nikdo nemůže za to, jak se narodil. A každý je pak obdarován těžkým úkolem se s tím vyrovnat a bojovat s okolím. Ptám se tedy, kde lidé z Polska vzali, že Bůh gaye a lesbičky nemá rád?

Ale na druhou stranu je možné říci, že je to jedno. Že je jedno, jestli ten nebo ta je sexuálně orientovaná k osobě stejného pohlaví. Co se tím změní? Poté příslušníci této sexuální orientace mohou být vděční za toleranci v zemích, kde povolují registrované partnerství. Alespoň pociťují vzrůstající práva, kterou mají i heterosexuálové se svatbami. Pak další věc je jejich další život. Myslím tím jejich touhu po dítěti. Ale to už je opravdu věc druhá.

Tedy, díky případu z Polska, který se dostal až k soudu a dal za pravdu nesnášenému příslušníku homosexuálů, můžeme věřit, že se situace v katolickém Polsku zlepší. Pomalu, ale jistě. Protože, pokud ne, a různé další demonstrace vůči homosexuálům, volající po vraždách a jiných trestech, budou pokračovat, jistě si polští katolíci přivedou své odpůrce nejen ze stran gayů a lesbiček, ale i z celého světa, protože tolerance je velmi důležitá!