Hlavně si všechno sbalit!

Čas prázdnin, čas dovolených, čas táborů… A tomu všemu předchází všem známý čas, respektive chvíle, kterou věnujeme nešťastnému balení, na jehož konci nikdy nevíme, zda jsme si opravdu sbalili všechno.

Zdroj: Google.cz

Letos jsem se skoro nikam nevydal. Žádný typický tábor pro děti – v mém případě pochopitelně pro mládež – se nekonal, takže jsem se do neznámých lesních končin mohl vydat jedině ve snu…

Místo toho jsem se vydal na měsíc do Brna. Konal se tam Měsíc autorského čtení, takže jsem měl jedinečnou možnost setkat se tváří v tvář se známými (i ty v počátku neznámými) spisovateli. Měsíc, festival, to byl zajímavý a můžu jistě říct, že bych se těšil na další – za rok.

A od zítřka mě čeká další akcička. S kamarády z dramaťáku se totiž vydám na kola. Nasedneme na svá jízdní kola a rozjedeme se po vlastech východočeských. Pět dní se budeme snažit postarat se sami o sebe a vychutnáme si naše společenství, kterému bude dominovat jistě krásná východočeská krajina.

Jak už to bývá u podobných akcích, i zde mě čeká chvíle, kterou budu věnovat všemožné přípravě. Zkontrolovat, zda mám kolo vůbec pojízdné, zda vůbec budu moci poskytnout stan bez vad, a zda si všechno budu moct sbalit do jednoho batohu.

Spodní prádlo, ponožky, čisté oblečení – kalhoty, tří čtvrťáky, trička -, hygienické potřeby a jídlo, to vše v mém seznamu nesmí chybět. Nebylo by jistě příjemné si po cestě na něco vzpomenout, hlavně pokud půjde o celkem důležitou věc. U jídla tomu bude na první den, abych při počáteční cestě vůbec přežil – dodatečně si budeme kupovat v přilehlých oblastech, které navštívíme.

Padla tu samozřejmě otázka, zda to zvládnu. Jak psychicky, tak i fyzicky. Budu muset. Bude to totiž moje první cesta, kterou podniknu díky kolům. Předtím jsem se vydal tak maximálně do dvaceti kilometrů od domova. Teď se odhaduje, že ujedeme okolo šedesáti kilometrů… K tomu, abych své blízké uklidnil, používám konstatování, že to může (bude) být moje zkouška z dospělosti. Zkouška mé fyzické zdatnosti. O psychice ani nemluvě.

Takže mi nic nezbývá, než se co nejpečlivěji na túru připravit, zkontrolovat všechno potřebné, ale hlavně: si všechno sbalit!