Stoupni! Stoupni!! Stoupni!!!

Sedíme před monitorem několik hodin a surfujeme po internetu. Vyhlídneme si pár seriozních zpravodajských portálů a prolítneme několik článků, které nás už svým poutavým titulkem zaujaly. Většinou se to týká buď (ne)možné politiky, nebo – v nejlepším případě – nějakých příběhů ze života, které mají šmrnc!

Zdroj: internet

Tak by asi mohl vypadat důvod, proč si na nejmenovaném serveru založit blog. Známý to médium, kde můžeme v klidu (pokud možno) vyjádřit svůj názor, ještě v lepším případě, názor k tématu, který nás zajímá a ke kterému máme co říct. Nyní jen stačí nad tématem propřemýšlet, spustit s textový editor (nebo vše rovnou psát do „admin-systému“) a začít tvořit článek. Poté, jakmile v pořádku nastavíme v nabídce datum a čas, kdy má článek vyjít, dále další podrobnosti, týkající se oboru článku, kliknout na „uložit článek jako aktivní“ a vše máme z krku!

Teď stačí jen čekat. Pustit si nějakou příjemnou muziku a popřípadě, pokud nás to zajímá, on-line sledovat, jak stoupá četnost publikovaného článku a záhy, jak stoupá všem pochvalovaná karma.

Ano, karma. Ta holka, která nám svým – čím vyšším, tím lepším – číslem ukazujeme, jak jsme na tom. Zda máme v psaní pokračovat, nebo se rozhodnout, že opravdu na to nemáme a požádat administrátory blogu, aby náš blog zrušili, že to prostě nemá cenu. Ale neukvapujme se hned! Přece neznamená, že nějaký špatně ohodnocený článek soudí, že psát neumíme. Abychom se z tohoto chvilkového traumatu uklidnili, jistě je dobré dát si pauzu. Pár dní na tento neúspěch nemyslet, vypnout a, pokud si to opravdu nerozmyslíme, otevřít textový editor znovu a psát o něčem jiném. Třeba se na nás usměje štěstí.

A o čem psát? Záludná otázka, která trápí (určitě) většinu blogerů (pro nezasvěcené: ti, kteří tvoří své blogy). Někteří píší o tom, co je zajímá. Jiní píší o tom, co okoukají ze svého okolí. Další píší nejrůznější zábavné historky ze života. A ti „ostatní“ píšou o politice. Buď kritizují různé partaje a svým článkem je zkritizují mistrně, což se později projevuje na čísle karmy, nebo si jen píšou o politice a politicích, co chtějí a na čtenářích je, zda se jim blogerův pohled líbí, nebo ne…

Je celkem smutné, že některé blogery trápí téma, o čem psát. Trápí je to proto, že chtějí (mají touhu) napsat co nejlepší článek, který by případně čtenáře pobavil, čímž by si jistě zasloužil vysoké číslo karmy. Naopak jiné blogery právě čtenáři v diskuzích, nebo v soukromých vzkazech, chválí, že nepíší proto, aby měli co nejvyšší číslo karmy, ale že píší pro radost. Že jim psaní dává potěšení z toho, že jim třeba něco vyjde na internetu. A pokud se i na ně usměje štěstí, tak čtenáři článek ohodnotí kladně, administrátoři článek zařadí mezi výběr nejlepších a popřípadě nejvyšší vedení blogu článek zařadí do tištěného média, pod který systém blogů patří. Zde přichází úcta k blogerovi a jeho článkům, ať už to autor čeká, nebo ne.

Pišme tedy proto, že nás to baví. Nepišme nejen proto, abychom měli nejvyšší číslo karmy a záhy nás nezařadili mezi „nejlepšími“ blogery (popřípadě ty „VIP“). Psaní, ať už to blogerské, či to spisovatelské, je dar a každý má právo, jak s ním naložit. Protože, pokud budeme psát opravdu „jen“ kvůli karmě, zničí nás všemožné modlení: „Stoupni! Stoupni!! Stoupni!!!“