Jdete na koncert svého oblíbeného zpěváka nebo skupiny. Těšíte se. Nemůžete se dočkat. Jste úplně na větvi z toho, že svého idola uvidíte na živo. Už během cesty začínáte být nervózní. Když vás náhle přelije po celém těle studený pot ve chvíli, kdy zjistíte, že…
NightWorkZdroj: Google
Nemusíte se bát. Váš oblíbený zpěvák ani nikdo ze skupiny nezemřel. Nic tak hrozného se nestalo. Ale kdoví, jak budete jinou skutečnost brát.
Hudební ikona cítí, že je publikum připravené na její největší hit. Tak ho tam dá! A všichni jsou štěstí bez sebe. Ale… Co to?! Co to jejich uši slyší?! To není to, co známe! Hej, co je?! Co se děje?!
Naše hvězda sice hraje svůj nejslavnější hit, nebo hraje hit, který ji proslavil, ale jinak. Posluchači tuhle verzi prostě neznají. A někteří začínají tápat, co mají dělat.
V těchto situacích jsem se ocitl dvakrát. Po prvé to bylo při koncertu Ondřeje Ládka, jinak známého jako Xindl X. Přítomné publikum na oslavách osvobození amerických vojáků od německých nacionalistů, které doprovázela fiktivní bitva, v našich východočeských lázních Velichovky, roztančil svým hitem Anděl. Jak jinak. Ovšem měl připravenou upravenou verzi, která na nás dýchala rytmem od „kamaráda z Dálného Východu“. A bohužel, někteří to nevzali. Neznali to, takže to nechtěli poslouchat. Chtěli starého dobrého Anděla. Ne žádnou cover verzi, kterou sice stvořil sám stvořitel…
Po druhé jsem se s tímto novým fenoménem setkal při koncertu NightWork na Letním parketu ve Výravě. I tady převážně „herečtí muzikanti“ neochudili své fanoušky hitem Včelka Mája. A i tento song neutekl od své vlastní cover verze. Může nás ale těšit fakt, že to s Májou nakonec rozjeli. Buď sami cítili, že to prostě není ono, nebo to takhle měli připravené.
Dilema je jasné: Co s cover verzemi? Co s neznámými autorskými úpravami, které posluchač nezná a v některých případech se s nimi nemůže ztotožnit. Opomeňme ty neautorské, které vytvářejí dýdžejové na diskotékách.
Někteří to vezmou. Poznají neznámé. Jiní ne, protože na neznámé nejsou zvědaví. Ale když vás překvapí verze, která je odlišná od původní jenom začátkem, dá se to překousnout. To je případ NightWork. Včelku Máju začali zlehounka, nikam nespěchali. Po nějaké době to rozjeli do původní známé podoby.
Já s některými cover verzemi nemám problém. Trošku mě sice vadí, že upravená verze ztrácí původní rytmus, takže kdo si chce se zpěvákem nebo skupinou zazpívat má smůlu, ale když to nakonec rozjedou do původní podoby, není co řešit. Fajnšmekr se chytne a hned na to skočí. V některých případech se při upravených verzích nudí…
Uvedu ještě jeden příklad: Airfare. Jejich slavná Sorry Baby taky prošla změnami. Jenom trochu jinými, než tu byly uvedeny. Pro rádia svoji píseň upravili – a to stylem, že ustřihli asi minutový začátek, který je klidný a posluchači jej znají z cédéčka. Zřejmě na popud rádií, kteří vysílají převážně písně, které posluchače rozhýbou.
Z toho vyplývá, že cover verze – proč ne, ale hudební tvůrci by si jej měli spíše nechat na cédéčka, někteří je na živo prostě nemusí vzít.
