Po nejrůznějších zákazech tu přichází další. Nezletilá mládež by nesměla od určité hodiny vstoupit přes práh do hospody a dalších podniků, kde se podává alkohol. Člověk si říká, že těch zákazů je snad až moc. Kouření v restauracích, kouření na zastávkách… Teď pití alkoholu nezletilých v barových podnicích. Co nás ještě čeká?
Pití alkoholu u nezletilých... (Ilustrační foto.)Google
Aby bylo jasno, neříkám rovnou, že nejsem proti. Nějaká určitá opatření by tu měla být. To uznávám. Ale ne taková, která by zároveň způsobila určitá postižení i u těch, kteří se do hospod a restaurací nejdou rovnou „ožrat“. Ne všichni nezletilí totiž pijí alkohol. Ne všichni „chlastají“. Možná, že se někteří budou divit, ale i mezi „diskotékovou mládeží“ se najdou i tací, kteří alkohol nemusejí. A že by i oni odnášeli něco, za co můžou druzí?
Svým způsobem souhlasím s redaktorem MF DNES Jakubem Pokorným, který ve svém včerejším názorovém článku „Do hospody jen před večerníčkem“ také upřednostňuje určitá opatření, ale ne přímo tak radikální. Však si taky uvědomte, vy, kteří po těchhle nápadech prahnete, že existence různých zákazů jsou tu takříkajíc od toho, aby byly porušovány. Opravdu si myslíte, že nějaký ten patnáctiletý nebo sedmnáctiletý, vejde-li do hospody po inkriminované době, se nebude po upozornění dožadovat dovnitř? A taky si uvědomte, že člověk je důmyslný tvor, který si najde nejrůznější skulinky, aby ty zákazy a upozornění nějak obešel.
Jak Jakub Pokorný píše: „Musela by skončit většina diskoték, jejichž byznys hodně stojí na mládeži pod 18 let, která tam navazuje první vztahy.“ O další zmínce, kdy by děti nemohly na oslavu narozenin svého tatínka, který právě dovršil padesáti let, ani nemluvě. Ten, který podobná opatření vymýšlí a jaksi brojí za jejich uplatnění, by měl brát v potaz i tu skutečnost, že za nějaké výzkumy, kdy dítě k alkoholu přijde už ve dvanácti letech, nemusí zrovna brát vinu samo dítě. Dalšími faktory tu jsou rodiče, ale také majitelé podniků, které děti rády navštěvují.
Ze svého okolí mnohdy slyším, že se někdo piva napil už v raném dětství. I slavný Gal Obelix spadl do kouzelného nápoje jako „malé dítě“, proto už dál nápoj pít nemusel. Ne, nebudu si z toho dělat legraci. Jinak řečeno, svoji roli v pití alkoholu u dětí hrají jejich rodiče. Ti by si měli dávat pozor, kam jejich ratolesti především o víkendových večerech chodí, co tam dělají a pijí. A jde především o to, jak jsou ty děti vychované. Jestli se nebojí si to „pivko“ objednat, i přesto, že jsou na to ještě malé.
A dalším „výchovným faktorem“ tu jsou majitelé podniků, kteří by se měli mimo jiné i starat o to, aby nezletilí nedostávali napít. Ti by měli svým zaměstnancům dát jasně najevo, že pokud se jim bude ten a ten zdát jako „malý pívo“, ať laskavě předloží občanský průkaz, nebo jinak nedostane napít. V nejhorším by se žadatel o alkohol musel spokojit s džusem.
Nebo, jako „krabička poslední záchrany“, můžou zasáhnout pravidelné kontroly. Určité orgány by se prostřednictvím městských strážníků samy přesvědčovaly, jestli podnik dodržuje zákony. Pokud by tomu tak nebylo, provedli by strážníci náležité kroky a opatření.
Ať tak, či onak – nějaká vyhláška, nějaké upozornění nebo naprostý zákaz by neměl házet všechny „do jednoho pytle“. Nemuselo by to dopadnout dobře a různé podniky by musely být donuceny zavřít.
