Půjde to ztuha – v kalhotách, nebo za přepážkou?

Máme-li před sebou mladou, pohlednou a celkově i sympatickou úřednici, cítíme se příjemně a máme pocit, že půjde všechno hladce.

Ilustracní fotoZdroj: Google.cz

Obecně se praví, a ví, že Češi mají hezké holky. Jak jsem se dočetl v Diáři Jany Bendové „Garde“ (Brbláme, fňukáme, kňouráme, MfD 13.8.2009, str. A8), patří to k nám, stejně jako Říp, pivo a to kňourání, škemrání a stěžování si…

A není se za co stydět! Jsme na to hrdí (tedy kromě toho fňukání). Mladý muž chodí s pohlednou slečnou a stěžuje si? Ne. Je rád. A běda, aby nebyl!

Ovšem, musíme brát v úvahu, kde tyto pohledné pracovnice potkáváme. Když píšu, že „pohledné pracovnice“ – myslím tím opravdu tu slušnější verzi. Jde-li totiž o nějaký příslušný státní (či jakýkoli) úřad, ne vždycky z toho máme všichni dobrý pocit.

Je totiž jasné, že starší lidé, jakmile za okýnkem uvidí nějakou mladou slečnu, hned si pomyslí: „A jejda! To půjde těžce. Ta je ještě nezkušená a musí se zaučit.“ (Opravdu v tom nehledejte žádné jiné podtexty.) Pak hraje roli jejich nesmělost a opatrnost, kdy si neví jistě, zda je ona právě ta pravá… Přejití k jiné, starší a vzhledově zkušenější (ovšem, nesympatickou), by bylo jistě trapné.

Ovšem, pokud za práh úřadu vkročí nějaký mladý (i pohledný) žadatel, je vše obráceně. Ten, jakmile uvidí za přepážkou hezkou a přitažlivou slečnu – krom toho, že myslí na něco jiného – napadne ho, že bude vše O.K.. Žádné problémy, všechno půjde hladce, dokonce i pár příjemných koketních úsměvů a třeba (při troše štěstí) i nějaké to pozvání na skleničku v nejbližší restauraci. Samozřejmě, že až po pracovní době.

Ale čím to je? Na jednu stranu máme pocit (jsme-li staršího věku), že v nás vyvolávají mladé pracovnice nejistotu – možná i závist z toho, že už sami takoví nejsou, a na druhou stranu (jsme-li tak stejně staří) v nás tento fakt vyvolává nečekaný a příjemný pocit, který se projeví nejen v mozku…

Můžeme být na co hrdí. Máme hezké slečny. Máme unikátní horu Říp. Je o nás známé, že často pijeme (pivo) a v neposlední řadě i to nepříjemné téma, které komentuje Jana Bendová…

A všechno spolu souvisí! Když máme nějaký problém a máme nutkání si stěžovat – za sklem uvidíme pohlednou (a sexy) slečnu, náhle nás vztek opustí. Uvědomíme si, že by si chudák holka nezasloužila naše ventilování vzteku nad byrokracií, jen, abychom si ulevili. Vždyť ona za to přece nemůže! Zklidníme se, několikrát se zhluboka nadechneme a vše vyřešíme bez zbytečného nastartování. Po úspěšném vyřešení problému ji můžeme třeba i vyslovit kompliment, pozvat na skleničku (piva), samozřejmě, že ji polichotíme, že je hezká (Češka), a pokud jsme někde ze Středních Čech, můžeme ji pozvat na Říp…